Poklad jménem hlíva

14.09.2013

Když nenajdete hlívu ústřičnou v lese, nemusíte zoufat nad svým houbařským uměním. Možná budete mít větší štěstí hned v první prodejně zeleniny.

Poklad jménem hlíva

(Foto - zdroj: shutterstock.com)

Podle paleontologických nálezů se houby na naší planetě vyskytovaly už před více než 413 millióny let. Jsou to stařešinové, kteří paradoxně žijí velmi krátkou dobu. Výhodou některých druhů je, že se dají uměle pěstovat a jsou proto k dispozici celý rok. Vedle důvěrně známých hlaviček žampiónů se v obchodech objevují také balíčky s hlívou ústřičnou, která může na první pohled vypadat, jako nakrájené hovězí dršťky.

Se jménem škeble

Hlíva ústřičná nevoní po plodech moře - přívlastek získala podle svého klobouku, který je masitý, v mládí na okraji podvinutý a škeblovitě sklenutý. Bývá pět až dvacet centimetrů široký a zespodu připomíná vějíř. V přírodě roste od října do března, nejvíce v listopadu a prosinci, kdy sezónní houbaři už obvykle odpočívají poblíž teplých kamen. Daří se jí na chráněných místech pařezů a kmenů listnatých stromů (jasan, ořech, vrba, dub) a jen výjimečně na jehličnanech. Její střechovité trsy najdeme také v parcích či zahradách, kde však na živých stromech škodí. Uměle se začala hlíva ústřičná pěstovat už na začátku minulého století. Vyrůstá na špalcích listnatých stromů nebo na substrátech, jejichž základem jsou piliny, kukuřičná sláma, otruby a podobně.

Nejen samá voda

Všechny druhy hub obsahují až 90 procent vody. Jsou v nich však také minerální látky a stopové prvky – například železo, jód, fosfor, zinek, měď, draslík, sodík, vápník, titan. Z vitaminů je zastoupena skupina B, vitaminy C, D, A. V houbách se nacházejí organické kyseliny, enzymy a další biologicky aktivní látky. V některých druzích se však vyskytují i jaterní a nervové jedy, které jsou schopny způsobit halucinace i smrt. To v případě hlívy ústřičné nehrozí, její záměna s jedovatými houbami je prakticky nulová - jedovatá hlíva olivová je vzácná a má žlutooranžové plodnice s hnědými šupinkami. Opatrnost však nikdy není na škodu , a proto ani tak spolehlivou houbu, jakou je hlíva ústřičná nebudeme dlouho skladovat a nenecháme ji zapařit v neprodyšném obalu.Testy prokazují, že jedlé houby snižují hladinu LDL cholesterolu, ředí krev, stimulují imunitní systém, zneškodňují viry a působí jako antibiotika. Některé houby, do jejichž skupiny se počítá i hlíva ústřičná, mají protinádorové účinky.

Na pánev i do hrnce

Římský básník a epigramatik Marcus Valerius Martialis měl už v prvním století prohlásit : “Snadno se zřekneme stříbra a zlata, lásky přátel, ale těžko se zříci houbového jídla.“ Nemůžeme tvrdit, že jeho slova patřila hlívě ústřičné, ale pravdou je, že i ona dokáže nadchnout nejednoho gurmána. Výhodou je bezesporu její dosažitelnost v každém ročním období, kdy houby běžně nerostou. Dužina hlívy je měkká, bílá, má lehce nasládlou chuť a slabou houbovou vůni. Plodnice jsou masité a výborně se hodí do polévek i do omáček, zavařují se do octa a nechávají se také kvasit. Po předvaření se mohou smažit. Starší tuhé plodnice v kuchyni raději nepoužíváme.

Vyzkoušejte houbovou česnečeku

Budete potřebovat:

  • 30 dkg hlívy
  • 1 3/4 l vody
  • 2 kostky masového vývaru
  • drcený kmín
  • 6 stroužků česneku
  • sůl
  • mletý pepř
  • pažitku
  • 15 dkg chleba
  • 3 dkg sádla

Nakrájené houby vaříme v masovém vývaru asi 20 minut. Přidáme drcený česnek, sůl, kmín, drobně posekanou pažitku a na sádle osmažené kostičky chleba.

18+ Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!

Nejprodávanější pobyty

Mohlo by Vás zajímat

Chcete být informováni
o nových slevách?

odhlásit z odběru

Často hledáte