Hnědý, nebo bílý?

11.12.2013

Řeč je tentokrát o cukru. Zastánci zdravé stravy okamžitě vyrukují s argumenty, že bílý, tedy rafinovaný cukr je metla lidstva, zatímco ten hnědý neškodí v žádném množství. Je to ale pravda? Pojďme si v tom udělat jasno.

Hnědý, nebo bílý?

(Foto - zdroj: shutterstock.com)

Na úvod by bylo férové přiznat, že nemám ráda cukr v žádné podobě. Nesladím si čaj ani kávu, necukruju jablečný závin a vanilkové rohlíčky přenechávám návštěvám. To ovšem neznamená, že nemám ráda sladkou chuť (zvláště když má něco společného s čokoládou). Sladím medem, javorovým sirupem, jednu dobu jsem experimentovala i se stévii (tato choulostivá rostlina však nepřežila mou "laskavou" péči). V BioAbecedáři Hanky Zemanové jsem našla ještě spoustu alternativních sladidel (jakými jsou například sirup z agáve, různé obilné slady a sirupy), ale k jejich vyzkoušení jsem zatím neměla ani čas, ani odvahu. Jednu dobu jsem vzala na milost třtinový cukr (přiznám se, že to bylo v době, kdy jsem na terase pěstovala ve velkém mátu na mojito), ale šlo jen o přechodnou známost. Cukr zkrátka nepovažuji za cool záležitost a snažím se mu vyhýbat. Jak?  Jednoduše, čtu etikety potravinářských výrobků.

Čím je cukr bělejší, tím je jídlo...

Sněhobílé kostky cukru, po kterých prahli naši předkové jako po luxusním zboží, jsou vlastně vyčištěné kousky surového cukru. (Mimochodem, věděli jste, že kostkový cukr je český vynález? V roce 1843 si ho nechal patentovat Jakub Kryštof Rad z Dačic.) Aby cukr získal lákavý odstín, musí projít poměrně složitým procesem, který biojedlíkům způsobuje noční můry. Při rafinaci je cukr (v našich podmínkách nejčastěji řepný) zbavován nečistot, ale i minerálů a vitamínů. Kromě toho jsou do něj přidávány další látky, jako jsou siřičitany a v případě moučkového cukru i fosforečnany a křemičitany jako protihrudkující činitelé.

Co je zač ten hnědý?

Hnědé odstíny cukru obvykle symbolizují, že se jedná o přírodní (tedy nečištěný) cukr. Tmavší barva by měla způsobena nedokonale odstraněnou melasou. Podmiňovací způsob v obou předchozích větách je na místě: tmavší odstíny cukru ne vždy nutně signalizují, že jde o přírodní cukr. Na trhu můžete občas narazit na cukr obarvený karamelem, který je ve skutečnosti rafinovaný (a znovu obarvený), aby zákazníka zmátl. A pak věřte tomu, co si sypete do čaje… Ale zpátky ke skutečnému přírodnímu cukr. Ten obsahuje draslík, sodík, vápník, hořčík a řadu aminokyselin. Dělí se podle obsahu melasy – od světlého téměř bílého cukru po téměř černý melasový cukr. V České republice se pěstuje cukrová řepa a prakticky veškerý prodávaný cukr je řepného původu. V obchodech zdravé výživy je k dostání i přírodní řepný cukr. Ten však neobsahuje žádnou třtinovou melasu a má jinou chuť i vůni než přírodní třtinový cukr. Neměl by se s ním proto zaměňovat. Odborníci se shodují, že přírodní cukr je sice pro organizmus o něco málo šetrnější, ale žádná velká sláva to není. Mělo by se s ním zacházet stejně obezřetně, jako s cukrem bílým a v ideálním případě jeho výskyt v našem jídelníčku omezit.

18+ Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!

Nejprodávanější pobyty

Mohlo by Vás zajímat

Chcete být informováni
o nových slevách?

odhlásit z odběru

Často hledáte